Dora idesová

Kateřina Tučková: Žítkovské Bohyně. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti.

Zajímavé zpracování,silné momenty,chvílemi mi běhal mráz po zádech, vynikající herecké výkony ve hodinové hře,kniha končí nejasně,ale ve hře je jasné, kdo je vrah, myslela jsem si,že J. V něm autorka představuje čtenářům oblast Kopanic na úpatí Bílých Karpat, kde rozvíjí fiktivní příběh poslední z tamních bohyní Dory Idesové. Vůči knize se rázně ohradila Lýdie Gabrhelová, .

Ta je shodou okolností místní vědmou (znalosti a funkci vědmy dědila nejstarší dcera) čili jakousi poslední instancí, a tak se k ní sbíhají veškeré nitky mlčenlivého a kdesi uvnitř tajeného života . Ty ji ovšem nepřivedou k vnitřnímu přerodu, nevyjeví něco podstatného z lidského života. Pochází z rodu bohyní z Žítkové, slavných léčitelek a věštkyní, jejichž působení v kopcích Bílých Karpat se datuje snad . Navíc - málokdo u nás se věnuje beletrii, které předchází několikaletý a podrobný výzkum a na jejíž faktickou správnost a historickou pravdivost se lze spolehnout. Dora Idesová je neteř jedné z Žítkovských bohyň zvané Surmena.

Muži i ženy pijí pálenku, polovina z nich je negramotná, žijí bez ohledu na okolní civilizaci i lidově demokratické zřízení. Kopanicích nad Starým Hrozenkovem je však tvrdý jako zdejší lidé. Poradili si za honů na čarodějnice, za nacistů i teď.

Drsnou, avšak krásnou krajinu na pomezí Moravy a Slovenska po staletí obývaly bohyně, ženy obdařené schopnostmi, které bychom mohli označit za prakticky pohanské, ačkoli ony samy byly hluboce věřící. Precizní přístup k historickým faktům s autorkou sdílí rovněž hlavní hrdinka, skrze jejíž optiku na události nahlíží i čtenář. Místo dějiště Brna se z předchozí knihy ocitneme v kraji Bílých Karpat, ve světě lidového čarodějnictví, magie neboli také „bohování“.

Dora po tragické smrti matky vyrůstá u své tety, bohyně Surmeny . Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele — její . Dora se jako etnografická vědkyně snaží odhalit a prozkoumat magický . Praha - Žítkovské bohyně vyprávějí příběh o ženské duši, magii a zasuté části české historie. Skutečná autorka knihy na pomezí románu a literatury faktu, . Jakoubek Ides Jan Leflík Irena Idesová, matka - Eva Daňková Matyáš Ides, Dořin otec Gustav Řezníček Surmena (Terézie Surmenová) Helena Čermáková Janigena Marta Bačíková Baglárka (Alžběta Baglárová) Drahomíra Hofmanová j. Dora dozvídá o minulosti těchto žen, tím více jako by se dozvídala o sobě samé.

V hlavní roli exceluje nová posila hereckého souboru činohry NdB . Je poslední žijící bohyní, i když si to sama nechce připustit nebo spíš nestačila převzít od své tety její umění. Příběh je však přesto, že má vypravěčku, vykládán ve třetí osobě, což ve čtenáři umocňuje dojem odstupu, který si chce Dora ponechat od . Hodnocení, komentáře, zajímavosti a informace o knize. Vystudovala etnografii a rozhodla se o nich napsat vědeckou studii.

Při pátrání po svých předcích odhaluje neuvěřitelné osudy a souvislosti a přes ně objevuje nejenom stále stejné modely . Gustav Řezníček Matyáš Ides, Dořin otec, Helena Čermáková Surmena (Terézie Surmenová), Marta Bačíková Janigena, Drahomíra Hofmanová Baglárka (Alžběta Baglárová).

Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, . She has studied ethnography, and decides to write a scientific paper about the goddesses. As she searches for information about her ancestors she . Režie: Dodo Gombár Délka představení: 3 .