Kozák houba

Tato krásná houba by se neměla sbírat. Je zařazena v Červeném seznamu kriticky ohrožených hub. Roste v březových porostech s osikami. Její nálezy by se měly evidovat.

Kozák dubový je neobvykle zbarvený druh. Má žlutý až žlutohnědý klobouk, .

Ke sběru nejlepší mladé houby ve stadiu než se barva klobouku začíná barvit do tmava. I když při přípravě jídla dužnina zčerná, chuťově nedozná žádnou újmu. Vyskytuje se pod břízami i mimo les.

Jsou to kozák březový, kozák habrový, křemenáč osikový a křemenáč březový. Co se týká ceny houby sušené, tak ta je přibližně krát větší, neboť čerstvá houba je složena z z vody, takže sušená houba je krát lehčí než houba čerstvá. Zbarven je světle šedohnědě až černo – hnědě.

Povrch je slabě vrásčitý, suchý a matný, za vlhka lepkavý. Třeň je naopak příliš tuhý až vláknitě .

Klobouky starších plodnic však měknou a třeně naopak dřevnatějí. Nevýhodou je fakt, že starší. Tato zajímavá houba má výrazný klobouk a obří póry. Koneckonců urostlý a mladý kozák březový je krásná houba , kterých se navíc může vyskytnout v březovém hájku celý pluk.

Pravda je však jiná – kozák byl našimi předky považován za houbu mírně podřadnou a pro obyčejné „věci“ se často používalo přízvisko kozí. Ve srovnání s pravými hřiby má skutečně kozák horší . Má hnědošedý až černohnědý, za vlhka trochu slizký, měkce masitý klobouk o. Dužnina je bílá, na vzduchu se nemění. Leccinum scabrum, Boletus scaber. Tato jedlá stopkovýtrusá houba je od pradávna považována za „ obyčejnou“.

Zejména pro tvrdou třeň a často houbovitý klobouk dostal hřib název od slova „kozí“ ve významu „podřadný“. Lidově se kozák březový označuje také jako šedý . V lese vypadá houba hezky, ale jakmile ji utrhnete, za pár hodin vám zbačkorovatí. Doma z ní máte matlaninu, připomíná mykolog Zdeněk Pelda, že kozák nesnáší dlouhodobý transport v košíku.

Zkušení houbaři ale vědí, . Nacházím je na tomto místě kolem deseti kusů, ne vždy najednou ;-). Za poslední roky se mi objevil na dalších třech místech.

Houba není zaměnitelná nějakým jedovatým druhem hub, takže ji můžeme sbírat bez obav ze záměny. Je to mykorrhizní houba. Je vhodný na smaženici, omáčku, polévku, sušení a mladé plodnice . Setkat se s ním můžeme už v květnu a vyrůstá mnohdy až do počátku prosince. Některé jeho charakteristické znaky: Klobouk v několika odstínech hnědé barvy, šedobělavé póry s rourkami a válcovitý třeň, který je na bělavém podkladě hustě pokrytý . V dospělosti povrch klobouku políčkovitě rozpraskává. V mládí je barvy v mládí světle olivově žluté, později je žlutohnědý až hnědý.

Rourky velmi dlouhé až 30mm, okrově žluté až šedožluté, poraněním fialově hnědnou . Chuť a vůně je příjemně houbová. Zaměnit jej lze snad s barevně nejpodobnějším kozákem habrovým (L. pseudoscabrum, syn. L. car- pini), který však bývá menší, s kloboukem.